OPAL - OPavští Amatérští Loutkáři
Soubor vznikl v roce 1972. Zakládajícími členy se stali zkušení loutkáři, kteří se odtrhli od již fungujících souborů divadla. Poprvé na sebe výrazně upozornili v polovině osmdesátých let minulého století, kdy se režisérkou stala Naděžda Miškovská. Soubor se skládal převážně z mladých lidí do třiceti let a připravil několik inscenací pro děti, za které získal ocenění v rámci kraje: Hračky na cestách (1985), Zatoulaný chobot (1986), Tajemný hippopotamus (1987). Na dvou posledně zmíněných inscenacích spolupracoval se souborem tehdejší herec ostravského loutkového divadla Vladimír Břichnáč. V roce 1989 během přípravy pohádky Bubák Kája přišel do divadla Václav Koubek a ujal se úpravy a režie hry. V inscenaci uvedené pod názvem Pejsek Kája (1990) získala na krajské přehlídce Miroslava Halámková cenu za herecký výkon v titulní roli a úspěšná inscenace postoupila na národní přehlídku Litvínovský festival loutek. Po odchodu Václava Koubka se na krátký čas ujala režie Lena Freyová. V té době se soubor opět obměnil, stávající členové odešli a přišla nová krev: Klára Kudlíková, Vanda Krejčí, Pavlína Jarošová, Pavel Rohan, Vratislav Šíp. Z původního souboru zůstali pouze Stanislav Polák a Miroslava Halámková, která se chopila režie a tyto otěže doposud nepustila. Jako první nastudoval soubor v tomto složení pohádku O prolhané koze (1993) a pak již každoročně následovaly další hry, které postoupily z krajské přehlídky na národní přehlídku Loutkářská Chrudim: Kolíbá se velryba (1994), Křesadlo (1995), Pohádky na draka (1996), Aj já koza (1997), O moři (1998), O zazděné slečně (1999), Šlapací království (2000, postup i na národní přehlídku amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník), Kocourkovské povídačky (2003).
Kromě loutek se soubor věnoval i činohernímu herectví a připravil inscenace: Limonadový Joe, Dívčí válka, Pravdivá zpráva o zkáze Titaniku, Loupežníci na Chlumu nebo mikulášská představení Čertimlýn či Mrazík. V roce 2004 se režisérka Miroslava Halámková začala věnovat i studentskému souboru Sněženky, se kterými nastudovala hru Vyšetřování Ikarova pádu, která také postoupila na národní přehlídku v Chrudimi.
V posledním desetiletí uváděli s úspěchem převážně inscenace klasických pohádek. Jednalo se o tituly Tři zlaté vlasy Děda Vševěda (2011), s kterou postoupili na Loutkářskou Chrudim, Křesadlo (2013), O třech neposlušných kůzlátkách a třech prasátkách (2014) nebo Pták Ohnivák a liška Ryška (2018), s níž se zúčastnili přehlídky Dospělí dětem a získali Cenu hejtmana Moravskoslezského kraje, s inscenací rovněž postoupili na Loutkářskou Chrudim.
